Naučme se společně: Podpora ukrajinských občanů
formou celoživotního vzdělávání
Naučme se společně: Podpora ukrajinských občanů
formou celoživotního vzdělávání
2024-1-CZ01-KA122-ADU-000202701
Workshop „Bariéry ve vzdělávání“, kterého jsme se zúčastnili v rámci pracovní mobility ve Španělsku, byl koncipován jako zážitková aktivita zaměřená na hlubší pochopení překážek, se kterými se uprchlíci a migranti setkávají při vstupu do vzdělávacího systému a běžného společenského života. Hostitelská organizace zvolila formu, která nás okamžitě vyvedla z komfortní zóny a umožnila nám nahlédnout na realitu nově příchozích z jejich perspektivy.
Účastníci workshopu byli hned v úvodu postaveni do role uprchlíků s minimální nebo žádnou znalostí místního jazyka. První část se zaměřila na práci s osobním počítačem a plnění konkrétních úkolů v běžně používaných programech, avšak v cizojazyčném prostředí. Výuka probíhala výhradně ve španělštině a byla doplněna o práci s mobilními telefony.
Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak výraznou bariérou může být jazyk i při činnostech, které považujeme za samozřejmé. Uvědomili jsme si, že oproti mnoha uprchlíkům máme výhodu znalosti latinky, zatímco lidé z Ukrajiny se často setkávají s aplikacemi v azbuce, což jejich situaci ještě více komplikuje. Přestože jsme měli k dispozici překladače a mohli si vzájemně pomáhat, práce byla výrazně pomalejší, vyčerpávající a stresující.
Ve druhé části workshopu byla situace dále ztížena simulací kontaktu s úřady a institucemi. Účastníci museli řešit běžné administrativní úkony, jako je zápis dětí do školy, registrace na úřadu práce nebo vyzvednutí lékařských předpisů. Tyto situace byly sehrány pomocí „úředníků“, kteří byli instruováni k tomu, aby nevycházeli vstříc.
Tato část workshopu byla pro mnohé velmi frustrující. Ukázala, jak snadno se člověk bez znalosti jazyka a systému dostává do pocitu bezmoci, závislosti a selhání. Zároveň jasně pojmenovala, jak zásadní roli hraje přístup pracovníků veřejných služeb, jejich empatie, trpělivost a ochota hledat srozumitelná řešení.
Zážitek z workshopu měl silný dopad na všechny členy týmu, přičemž každý jej vnímal z pozice své role v organizaci.
Z pohledu koordinace komunitních a volnočasových aktivit se ukázalo, jak důležité jsou neformální a bezpečné prostory, kde se lidé mohou učit bez tlaku na výkon. Komunitní setkávání, tvořivé dílny či sportovní aktivity mohou významně snižovat strach z neúspěchu a vytvářet přirozené příležitosti k učení.
V oblasti podpory návratu žen na trh práce workshop potvrdil, že jazykové a digitální bariéry výrazně ovlivňují zaměstnatelnost. Bez dostupného vzdělávání, hlídání dětí a prakticky zaměřených kurzů se ženy dostávají do dlouhodobé nejistoty a závislosti na systému.
Z pohledu digitální podpory bylo zřejmé, že digitální gramotnost není doplňkovou dovedností, ale základní podmínkou pro orientaci ve společnosti. Workshop ukázal nutnost individuálního tempa, vizuálních pomůcek a propojení výuky s reálnými životními situacemi.
Manažerský pohled dobrovolnického centra poukázal na nutnost systematické podpory dobrovolníků. Bez jasných metodik, školení a supervizí hrozí přetížení a vyhoření, zejména při práci s lidmi v náročných životních situacích.
Z hlediska finančního poradenství bylo patrné, jak neporozumění jazyku a systému komplikuje orientaci v bankovních službách, dávkách či daňových povinnostech. Finanční stabilita je přitom klíčovým předpokladem úspěšné integrace.
Perspektiva duševního zdraví zdůraznila, jak silně se frustrace, nejistota a pocit selhání zapisují do psychiky. Workshop jasně ukázal, že bez pocitu bezpečí a podpory je učení i rozhodování výrazně ztížené.
V závěrečné části workshopu proběhla reflexe ve skupinách, kde účastníci sdíleli své pocity a uvědomění. Pro mnohé bylo zásadním momentem zjištění, jak rychle se člověk může ocitnout „mimo systém“ a jak obtížné je z této pozice znovu získat jistotu a sebevědomí. Diskuze se zaměřila také na roli státu, neziskových organizací i místních komunit při vytváření podpůrného prostředí pro nově příchozí. Opakovaně zazněla potřeba dostupného jazykového vzdělávání, provázanosti služeb a lidského přístupu.
Workshop byl pro náš tým potvrzením, že integrace není jednorozměrný proces. Jazyk, digitální dovednosti, duševní zdraví, finanční stabilita i komunitní vazby se navzájem prolínají a ovlivňují. Získané zkušenosti považujeme za velmi dobře přenositelné do českého prostředí. Zážitková forma workshopu se ukázala jako účinný nástroj pro zvyšování empatie, odborných kompetencí i kvality poskytované podpory. Takové vzdělávání má potenciál měnit postoje nejen odborníků, ale i širší veřejnosti.
Workshop jasně ukázal, že bariéry ve vzdělávání nejsou pouze otázkou znalostí, ale především důsledkem systému, komunikace a přístupu společnosti. Integrace může fungovat pouze tehdy, pokud je postavena na porozumění, respektu a spolupráci všech zapojených aktérů. Pro náš tým se tento workshop stal jedním z klíčových momentů celé mobility a významným zdrojem inspirace pro další práci.